Definice: Co je to „krizové řízení“?
Pojem krizový management vznikl v politické sféře, přičemž jeho první použití je zde kontroverzní, ale většinou J.F. Kennedyho v souvislosti s kubánskou raketovou krizí v roce 1962. V obchodní administrativě se termín krizové řízení používá teprve od 70. let 20. století, i když zpočátku ve velmi odlišných významech. Krizové řízení znamená vedení (plánování, řízení a kontrola) pro poskytování, vyhýbání se a řízení procesů rozhodujících pro přežití ve společnostech.

Stefanie Fiegeová
Prof. Dr. Stefanie Fiegeová
Univerzita Fresenius v Kolíně nad Rýnem
profesor
Autoři této definice

TESTOVANÉ ZNALOSTI
Přes 200 odborníků z vědy a praxe.
Více než 25 000 klíčových slov online zdarma.
Originál: Gabler Wirtschaftslexikon

Pojem krizový management vznikl v politické sféře, přičemž jeho první použití je zde kontroverzní, ale většinou J.F. Kennedyho v souvislosti s kubánskou raketovou krizí v roce 1962.

V obchodní administrativě se termín krizové řízení používá teprve od 70. let 20. století, i když zpočátku ve velmi odlišných významech. Prosadila se definice pojmu s následujícím obsahem: Krizové řízení v nejširším slova smyslu je zvláštní forma vedení při řešení všech těch procesů, které by jinak mohly podstatně ohrozit další existenci společnosti nebo ji dokonce znemožnit. Krizové řízení v užším slova smyslu se omezuje na překonávání akutních firemních krizí.

Pod dojmem zvýšených příznaků krize – i ve velkých společnostech – se důležitost krizového managementu stává zřejmým. Zejména rostoucí internacionalizace obchodních aktivit představuje nové výzvy pro krizové řízení. Krizové řízení lze blíže charakterizovat pomocí procesní, institucionální a systémové úrovně. Behaviorální aspekty krizového řízení, které významně ovlivňují jeho úspěšnost, se stále více dostávají do centra pozornosti.

Krizové řízení jako proces
Krizové řízení jako obecný (řízení) proces prochází charakteristickými fázemi, ke kterým lze přiřadit konkrétní oblasti úkolů.

Identifikace firemních krizí
V praxi proces nezačíná, když problém (firemní krize) objektivně nastane, ale až když je tak vnímán. Pokud nejsou podnikové krize identifikovány včas, prostor pro efektivní krizové řízení se neustále zužuje, protože se časem ničí alternativy. Prevence krizí a předcházení krizím včasnou detekcí (strategická včasná detekce, operativní včasné varování) je proto nanejvýš důležité jako součást komplexního krizového řízení (krizového řízení v širším slova smyslu). Zákon o kontrole a transparentnosti v podnikovém sektoru (KonTraG) proto vyžaduje včasné odhalení takového vývoje, který ohrožuje další existenci společnosti .

plánování
Jedná se o plánování cílů (plánování cílů), které mají být sledovány řízením podnikových krizí, a zejména plánování strategií a opatření, s jejichž pomocí lze hodnotové cíle (např. minimální zisk, minimální likvidita), objektivní cíle (např. perspektivní produkty) a sociálních cílů (např. zajištění pracovních míst, chování vůči třetím stranám) má být dosaženo (plánování dosažení cílů).
Ze všech plánů plnění cílů strategického, operativního a finančního charakteru vyplývá krizový program, který lze popsat jako koordinovaný souhrn dílčích plánů směřujících k udržitelnému zabezpečení společnosti.

Realizace plánovacího obsahu uvedeného v příslušných krizových programech probíhá zpravidla formou projektů. Kontrola, zejména v akutních krizových fázích, vyvolává zvláštní problémy s ovlivňováním chování (vytváření/dávání smyslů) a stylu řízení, který je třeba použít.

Kontrola jako nezbytný doplněk plánování nejen následuje po realizaci, ale doprovází ji nebo jí předchází, např. ve formě extrapolací. Předmětem příslušných kontrol jsou stanovené cíle (prostory), průběh a výsledek krizového řízení.

Krizové řízení jako instituce Krizový management jako instituce zahrnuje všechny tyto vůdce (krizové aktéry) kteří jsou odpovědní za identifikaci, plánování, realizaci a kontrolu cílů, strategií a opatření pro prevenci, předcházení a zvládání krizí, a to individuálně nebo ve skupinách. Patří mezi ně: vedení společnosti, její dozorčí orgány, externí poradci a v případě úpadku insolvenční správce nebo správce.
V oblasti prevence a předcházení krizím dominuje jako krizový aktér (běžný) management, často ve spojení s dozorčími orgány společnosti (např. dozorčí radou) a nezřídka podporovaný externími konzultanty.
I když je krizové řízení také dominantním úkolem (běžného) řízení, v praxi je zvýšená potřeba zapojení externích konzultantů. Pokud naopak korporátní krize dospěly do stadia, kdy je nutné podat insolvenční řízení, krizové řízení jako instituce se v souladu s insolvenčním řádem rozšiřuje o insolvenčního správce (příp. správce). Pro krizové řízení je často vhodné jmenovat Chief Restructuring Officer (CRO), který působí jako „vrcholový krizový manažer“.

Krizové řízení jako systém
Krizové řízení jako systém charakterizuje vzájemně související oblasti (prvky) krizové prevence, předcházení a zvládání, které představují rozsah komplexního krizového řízení v návaznosti na jednotlivé fáze (stavy agregace) podnikových krizí.

Celkově lze identifikovat čtyři takové krizové fáze: potenciální korporátní krize, latentní korporátní krize, akutní/zvladatelná korporátní krize a akutní/nezvladatelná korporátní krize. Tyto krizové fáze jsou srovnatelné s rozdělením krizového procesu, které se v literatuře často vyskytuje na strategickou krizi, krizi úspěchu, krizi likvidity a insolvenci (viz obrázek „Krizové řízení a krizový proces“).

Zobrazit obrázek v původní velikosti
Aktivní krizové řízení
Aktivní krizové řízení charakterizuje formy řešení potenciálních i latentních podnikových krizí.

Anticipativní krizové řízení (krizová prevence): Referenčním bodem této první formy aktivního krizového řízení jsou potenciální podnikové krize, jejichž dopady se na podnik (pokud vůbec) projeví až v budoucích obdobích. Jeho ústředním úkolem je mentální předvídání možných firemních krizí ve smyslu krizové prevence. Děje se tak pomocí konkrétních prognóz (scénářů) a na jejich základě odvozením alternativních plánů (plánů pro mimořádné situace), např. v rámci řízení provozní kontinuity (BKM).

Preventivní krizové řízení (vyhýbání se krizím): Referenčním bodem pro tuto druhou formu aktivního krizového řízení jsou latentní podnikové krize. Ústředním úkolem preventivního krizového řízení je včasná detekce již existujících podnikových krizí pomocí systémů včasného varování a včasné detekce a tím prevence jejich rozvoje do akutních krizových fází.

Reaktivní krizové řízení
Reaktivní krizové řízení charakterizuje formy řešení akutních podnikových krizí (krizový management).

Odpudivé krizové řízení: Referenčním bodem pro první formu reaktivního krizového řízení jsou akutní podnikové krize, které jsou z pohledu krizových aktérů považovány za zvládnutelné. Předpokládá se tedy úspěšné odražení nastalé podnikové krize. Jde o formu krizového managementu nejlépe známou ze zpráv, která se však nevyhnutelně musí omezit na reaktivní opatření, a tedy na formy zdolávání již vzniklých podnikových krizí. Váš ústřední úkol se zaměřuje na plánování, realizaci a kontrolu odpudivých opatření ve smyslu sanačních strategií/opatření (sanace). Odpudivé krizové řízení s krizovým řízením zachraňujícím společnost by mělo být podporováno ustanoveními Insolvenčního řádu (InsO) a konkrétně „Zákonem k dalšímu usnadnění restrukturalizace společností“ (ESUG) a také umožnit restrukturalizaci v rámci insolvenčního řízení. (restrukturalizace insolvence).

Likvidativní krizové řízení: Referenčním bodem pro likvidační krizové řízení jsou akutní podnikové krize, které již společnosti nenabízejí žádnou šanci na přežití, tedy jsou z pohledu krizových aktérů považovány za nezvladatelné. V souladu s tím je ústředním úkolem likvidačního krizového řízení zahájit „řádný výběr“ ve smyslu plánované likvidace společnosti, která přímo či nepřímo chrání akcionáře, zaměstnance, věřitele, zákazníky, dodavatele a další zájmové skupiny (stakeholdery). zapojený do společnosti dříve (zatím) může chránit před většími ztrátami a zároveň představuje poslední šanci (byť velmi omezenou) zainteresovaných lidí/skupin lidí k dosažení svých cílů. To bude možné

• prostřednictvím cíleného plánování, provádění a kontroly likvidačních opatření. Likvidační krizové řízení může probíhat v rámci insolvenčního řízení i mimo něj (tzv. dobrovolná likvidace).

Behaviorální aspekty krizového řízení
Komplexní krizové řízení musí kromě výše zmíněných úkolů zohledňovat také behaviorální aspekty a tím i emocionální stránku zvládání podnikových krizí (behaviorální krizový management). Jde o ovlivňování chování manažerů a zaměstnanců ve fázích krize, o styly řízení vhodné pro krizi a o interní a externí komunikaci s příslušnými skupinami zainteresovaných stran, která je pro úspěšné krizové řízení obzvláště důležitá.

Váš team EuroDrop